Obsah lekce:
Co si představit pod pojmem HDR fotografie? Nejprve si ukážeme pár fotografií s příklady, abychom měli představu, o co se jedná.
Kromě těchto realisticky vypadajících snímků ale pomocí HDR lze vytvářet i různé umělecké snímky.
Podle předchozích příkladů už vás možná napadlo, v čem spočívá úspěch HDR fotografie. Je to poměrně jednoduchý nápad, nicméně výsledky vypadají velmi dobře. HDR znamená High Dynamic Range, což znamená, že vytváříme snímek, který má výrazné detaily jak v nejhlubších stínech, tak v nejsvětlejších místech (například obloha, která bývá u standardních snímků vypálena doběla).
Proč ale takové fotografie nemůžeme vyfotit přímo? Odpověď je v technice, která zatím není natolik dokonalá jako lidské oko. Senzor digitálního snímače dokáže zachytit přibližně 7-11 EV (EV je jednotka rozsahu světlosti), zatímco monitor dokáže přibližně 12-18 EV a lidské oko po adaptaci zvládne i přes 20 EV. Vidíme menší než poloviční rozsah u fotoaparátu oproti oku (navíc tyto hodnoty pravděpodobně platí pro profesionální zrcadlovky), proto jedna fotografie nemůže být nikdy taková, jako když se díváme sami.
Pokud tedy fotoaparát fotí scénu s rozsahem větším než 11 EV (například scénu s protisvětlem), výsledkem bude, že všechny hodnoty mimo rozsah dostanou stejnou černou, nebo bílou barvu a detaily ztratíme.
Ve výsledku je tedy HDR fotografie způsob jak odstranit technické nedostatky přístrojů a vytvořit snímek, který bude vypadat, jako bychom se na scénu dívali sami. Princip není těžký, vysvětlíme si jej v další části, ovšem v principu jde o to, že nafotíme několik snímků stejného místa s posunutou kompenzací expozice a necháme v programech, jako je Adobe Photoshop, sloučit všechny snímky do jednoho.
Pro pořízení HDR fotografie nám bude stačit obyčejný fotoaparát, ale rozhodně máme větší šanci na úspěch se zrcadlovkou. Ta má totiž funkce, které mohou být ve finále klíčové. Samozřejmě pokud budeme využívat přístroj s podporou formátu RAW, je tento nejlepší volbou.
Jak již bylo zmíněno, HDR fotografie se slučuje z několika snímků, minimálně ze dvou, i když rozhodně lepších výsledků dosáhneme například s počty 3, 5, 7. Více se většinou nepoužívá, protože s narůstajícím počtem snímků narůstá i náročnost na výkon při zpracování a také se zvyšuje pravděpodobnost, že některý snímek bude posunutý a nebude tudíž použitelný.
Pro začátek bychom měli fotoaparát umístit na stativ a pevně stativ postavit, protože u jednotlivých snímků nesmí dojít k žádnému posunutí. HDR fotografie se zpravidla z ruky vyfotit nedá, protože i nepatrné posunutí bude mít za následek špatný výsledek. U zrcadlovky můžeme zapnout funkci předsklopení zrcadla, aby ani tímto nedošlo k pohybu snímače.
Když mluvíme o rozhýbání snímku, i přes upevnění fotoaparátu na stativ musíme brát v potaz okolní podmínky. Problém může být například silný vítr, který rychle žene mraky po obloze – na každém snímku tedy budou mraky v jiné poloze a výsledek nemusí vypadat dobře.
Nyní přejdeme k nastavení fotoaparátu. Pro focení HDR snímků je ideální použít funkci Bracketing. Bracketing znamená, že budou vyfoceny 3 snímky (počty se mohou u různých typů fotoaparátů lišit) ihned po sobě (v sekvenci), z nichž jeden bude mít expozici dle našeho nastavení, druhý bude podexponován a třetí přeexponován. To znamená, že jeden snímek bude standardní, druhý bude tmavší a třetí bude světlejší. Pořadí může být libovolné, záleží na výrobci fotoaparátu.
Na obrázku je vidět, že nastavíme střední hodnotu kompenzace expozice a poté nastavíme pouze rozsah na obě strany, o kolik má být expozice zbylých dvou snímků posunuta (o kolik budou tmavší a světlejší).
Zde právě vidíme výslednou trojici. První snímek byl přeexponován (vidíme přepaly na obloze, ovšem jsou dobře vykresleny detaily ve tmavých částech), druhý byl vyfocen s naším nastavením a třetí byl podexponován (vydíme tmavá černá místa, kde nejsou detaily, ovšem bylo krásně vykresleno nebe).
Při používání Bracketingu není nutno nastavovat snímání jako sekvenci, protože fotoaparát bere každou trojici jako jeden snímek. Pokud bychom nechali snímat sekvenčně, fotoaparát by vzal nastavený počet a tolik trojic by nasnímal. (Pozn. Bracketing lze použít také pro změny barev u příslušného nastavení odstínu.)
Samozřejmě je možno provést Bracketing vícekrát a získat tak více snímků (5, 7, nebo více).
Fotoaparáty, které nemají funkci Bracketingu, mají samozřejmě možnost kompenzovat expozici. Bracketing tedy můžeme ručně simulovat posouváním posuvníku s expozicí (jednou např. na hodnotu -2, poté na hodnotu 0 a v závěru na hodnotu +2). Jelikož ale takové snímání trvá podstatně déle kvůli nutnosti přenastavit hodnoty a navíc během zadávání dat můžeme s fotoaparátem pohnout, není to příliš šťastné řešení tvorby HDR fotografie.
Takto vypadá ikonka kompenzace expozice na všech fotoaparátech – většinou bývá u tlačítka s touto funkcí.
Příklad kompenzace expozice, většina fotoaparátů umožňuje posun o 1/3 EV, u zrcadlovek jde nastavit krokování např. i po 1/2 EV.
Pokud máme vyfoceny snímky, které lze sloučit do HDR, nebudeme je nijak upravovat, otevřeme si Adobe Photoshop a zvolíme z menu Soubor > Automaticky > Sloučit do HDR Pro.
První, co uvidíme, bude dialogové okno, které nás vyzve k otevření zdrojových souborů. Zde vložíme všechny soubory, které budeme chtít použít.
Ve spodní části vidíme volbu Pokusit se automaticky zarovnat zdrojové obrázky. Tato volba může být užitečná právě v případě, že například pohneme stativem o kousek na stranu, ovšem nečekejme od ní žádné zázraky (pohyby objektů ve scéně funkce řeší minimálně), navíc funkce bude vyžadovat čas pro výpočet, takže se nám sloučení prodlouží.
Po odkliknutí počkáme na dokončení operace. V průběhu nám může plátno různě problikávat, protože program průběžně ukazuje výsledky, abychom věděli, že pracuje.
Po dokončení výpočtů se nám otevře následující okno. V levé části vidíme výslednou HDR fotografii, ve spodní části vidíme všechny zdrojové obrázky a je zobrazena hodnota kompenzace expozice. Pokud některý snímek nebudeme chtít do výpočtu zahrnout, jednoduše jej lze odznačit.
Na pravé straně vidíme panel s jednotlivými nastaveními, pomocí kterého vytvoříme výslednou HDR fotografii, aby vypadala tak, jak chceme.
V horní části vidíme možnost použít přednastavení. Tato přednastavení jsou ve většině případů, kdy tvoříme normální fotografii, nevhodná, ovšem mohou sloužit jako dobrý příklad toho, co které táhlo mění. Stejně tak není problém použít přednastavení a upravit jeho hodnoty, aby fotografie vypadala hezky.
Další volbou je Odstranit zdvojení obrazu, které může pomoci, pokud máme ve scéně objekt, který se pohnul. Ovšem nespoléhejme na tuto volbu, ve scéně by pokud možno neměl měnit pozici žádný objekt. Volbou režimu můžeme měnit počet barev, standardně budeme používat 16 bitů na kanál, proto poté zvážíme uložení souboru do jpg, který má pouze 8 bitů na kanál a tudíž podporuje zlomek barev (jednou z možností může být formát tiff, který podporuje až 32bitové obrázky, ovšem daní bude podstatně větší velikost).
Napravo od volby počtu barev se nachází možnost nastavení úrovní světlosti, budeme nejčastěji používat Lokální přizpůsobení, ostatní nastavení si lze dohledat na internetu (odkaz je na konci lekce).
Tato volba umožňuje vytvořit fiktivní záři u hran ve fotografii. Tato záře může snímek zostřit, nastavit lze poloměr a sílu.
Gamma určuje světlost obrázku, hodnoty nižší než 1,0 zdůrazňují střední tóny a stíny, naopak hodnoty vyšší než 1,0 zdůrazňují světlé části. Expozicí lze virtuálně měnit nastavení kompenzace expozice z fotoaparátu.
Tažením volby Detaily lze upravit ostrost a množství detailů a pomocí Stínů a Světel lze zesvětlit nebo ztmavit dané části fotografie.
Poslední volbou je možnost upravit Živost a Sytost barev. Sytostí se jednoduše zvýrazňují jednotlivé barvy, což může vést ke katastrofálním výsledkům. Živost pracuje podobně, ovšem zvýrazňuje barvy podle toho, jak moc syté již jsou. Sytější barvy jsou zvýrazňovány méně než bledší barvy.
Ti, kteří rádi pracují s tonálními křivkami, mohou využít druhou záložku Křivka, pomocí které lze s hodnotami a vzhledem přímo pracovat.
V momentě, kdy skončíme s nastavováním, klikneme na OK a program vše sloučí do jedné vrstvy. Při tomto procesu může dojít k chybě, pokud počítač nemá dostatek paměti RAM, v takovém případě se může vytvořit prázdná vrstva, ve které nic nebude - varování o této chybě nám program vypíše. Zároveň se již nedá zpátky vrátit k nastavování hodnot v dialogovém okně Sloučit do HDR Pro, proto doporučuji si toto okno pokaždé uložit pomocí klávesy PrintScreen, abychom případně mohli hodnoty znovu použít a nemuseli nad nimi přemýšlet znovu. S výsledným souborem lze pracovat jako s každým dokumentem v Adobe Photoshopu.
Zde si ukážeme několik příkladů na HDR fotografie a zároveň u nich budou vždy napsány parametry, které byly použity. První jsou ukázány zdrojové snímky, poté tabulka s nastaveními a nakonec výsledné fotografie.
Přednastavení | Vlastní |
Odstranit zdvojení obrazu | ne |
Režim | 16bit., Lokální přizpůsobení |
Záře okraje - poloměr | 116 ob |
Záře okraje - síla | 0,24 |
Gamma | 1,54 |
Expozice | 0,45 |
Detaily | 286 % |
Stíny | -39 % |
Světla | -46 % |
Živost | 71 % |
Sytost | 23 % |
Přednastavení | Vlastní |
Odstranit zdvojení obrazu | ne |
Režim | 16bit., Lokální přizpůsobení |
Záře okraje - poloměr | 128 ob |
Záře okraje - síla | 0,72 |
Gamma | 0,97 |
Expozice | 1,30 |
Detaily | 148 % |
Stíny | -51 % |
Světla | -100 % |
Živost | 53 % |
Sytost | 1 % |
Přednastavení | Vlastní |
Odstranit zdvojení obrazu | ne |
Režim | 16bit., Lokální přizpůsobení |
Záře okraje - poloměr | 128 ob |
Záře okraje - síla | 0,88 |
Gamma | 0,88 |
Expozice | -0,25 |
Detaily | 76 % |
Stíny | 11 % |
Světla | -15 % |
Živost | 61 % |
Sytost | 14 % |