E-mail (Elektronická pošta)

Obsah lekce:

E-mail (elektronická pošta)

Základní síťová služba určená pro vzájemnou komunikaci mezi uživateli počítačové sítě (domácí, firemní, ve většině případů v rámci Internetu). Vlastníkovi poštovní schránky (a adresy elektronické pošty) umožňuje vytvořit, odeslat a přijmout zprávu včetně připojeného souboru, používat adresář, být účastníkem elektronických konferencí apod.

Historie

Elektronická pošta, vznikla zcela záměrně jako velmi jednoduchá služba, zaměřená na přenos malých a výhradně textových zpráv. Samozřejmě se předpokládalo, že budou psané v ASCII kódu (vhodné pro anglický jazyk, nikoliv však pro český, který používá diakritická znaménka – háčky a čárky).

S postupem času, a s rostoucí oblibou elektronické pošty pak došlo k jejímu vylepšením, a to hned v několika směrech. Nově byla zavedena podpora i jiných jazyků, resp. znakových sad, byl sjednocen způsob přiložení příloh, a v neposlední řadě se rozšířil i repertoár formátů, které může mít samotný obsah zprávy. Díky těmto změnám se pak z elektronické pošty stala mnohem univerzálnější služba, sloužící spíše jako platforma pro poskytování dalších specifických služeb.

Popis

Elektronická pošta funguje tak, že uživatel má na tzv. poštovním serveru u svého poskytovatele (ISP – Internet Service Provider) vyhrazený určitý paměťový prostor (schránku), pro příchozí a odchozí poštu. Aby si je mohl přečíst, musí se s tímto serverem spojit a zprávy uložit na svůj počítač. Velikost schránky je limitovaná a její velikost se odvíjí od výše zpoplatnění.

Přesné místo, kam se má zpráva předat, pozná server z elektronické adresy, uvedené v záhlaví textu zprávy. Záhlaví obsahuje identifikaci počítače, kam má být zpráva doručena a také jméno uživatele, do jehož poštovní schránky má být zpráva uložena.

Adresát se o zprávě dozví na svém počítači obvykle tak, že si zkontroluje zda nemá došlou poštu vyvoláním speciálního programu (e-mailového klienta). Vlastní přijímání pošty probíhá i bez přítomnosti uživatele u počítače - běží v něm neustále program, který se stará o uchovávání všech došlých zpráv a o jejich pozdější zobrazení uživateli až bude s počítačem pracovat.

Příjemce zprávy má řadu možností, jak s ní naložit. Kromě prostého přečtení na obrazovce či již vytištění na tiskárně, si může zprávu uložit do souboru, může ji v kopii poslat (přesměrovat) dalším uživatelům, může použít uvedené zpáteční adresy v ní k automatickému nasměrování své odpovědi, atd. Samozřejmě nechybí ani funkce vymazání zprávy, která uživatele nezajímá, či obtěžuje.

E-mailová adresa

Každý uživatel této služby má adresu elektronické pošty. Adresa se skládá ze dvou částí – uživatelské jméno jednoznačné v rámci serveru, následuje znak @ "zavináč" a jméno serveru, za kterým je u tuzemských uživatelů ještě .cz. Adresa nesmí obsahovat mezery a znaky s diakritikou. Povolena je tečka uvnitř jména uživatele. Např.:

svetlik@gjszlin.cz

znamená, že na serveru gjszlin.cz byla zřízena schránka pro uživatele svetlik. Jeden uživatel může mít řadu adres a schránek na různých serverech.

Elektronické adresy dovolují přidávat pomocně komentáře jako jejich součást - zpravidla se toho využívá pro doplnění plného (občanského) jména. Prakticky se to provádí buď přidáním textu v kulatých závorkách za text adresy, nebo předřazením tohoto textu bez další indikace před adresu a uzavřením adresy do lomených závorek <...>. Alternativní tvar adresy z příkladu uvedeného výše by tak mohl být i jedno z následujících:

To: svetlik@gjszlin.cz (Jaromír Světlík)

To: Jaromír Světlík

Struktura zprávy

E-mailové zprávy se skládají z těchto častí:

• hlavička – předmět zprávy, odesílatel, příjemce a jiné informace o e-mailu
• tělo – samotná zpráva
• příloha – volitelná součást

Hlavička

Hlavička elektronické zprávy obsahuje jistý počet definic hodnot atributů zprávy (adresa, předmět, atd.), které jsou uvedeny jménem atributu, následovaným dvojtečkou a vlastní hodnotou tohoto atributu.

Typické záhlaví elektronické zprávy obsahuje alespoň 4 pole:

• Od (From) – udává zpáteční adresu odesílatele (bývá doplňována automaticky)
• Komu (To) – slouží stejnému účelu jako plná adresa příjemce uváděná na obálkách papírových dopisů obyčejné pošty. Tato adresa obsahuje jak jeho jméno (uživatelskou identifikaci na jeho počítači), tak i určení počítače, kam má být zpráva doručena. Adresátů může být zadáno více současně.
• Předmět (Subject) – obsahuje text, charakterizující stručně obsah elektronické zprávy. Pomocí této položky je zpravidla mnohem snazší orientovat se v přijaté poště.
• Datum (Date) – toto pole obsahuje datum a čas odeslání zprávy, je většinou doplňováno automaticky. Zpravidla obsahuje i údaj o časové zóně, jako posun času vůči času světovému.

Příklad hlavičky po přijetí:

From: Jaromír Světlík
To: Michal Miklas
Subject: Pozdrav
Date: Wed, 24 Feb 10 01:24:00 +0100

Další možné atributy vyskytující se v hlavičce:

• Kopie (Cc – carbon copy) – adresy pro zaslání kopií. Označení "carbon copy", protože psací stroje používají kopírák pro vytvoření kopií. Tato položka zajistí rozeslání identických kopií odesílané zprávy všem příjemcům uvedeným v této části adresy.
• Skrytá (slepá) kopie (Bcc – blind carbon copy) – vytváří skrytou kopii, při které adresát bude vidět osoby uvedené v poli "To" a "Cc", ale ne adresy v "Bcc"
• Přijato (Received) – analogie poštovních razítek na obálce. Při doručování zprávy se uloží informace o počítačích, přes které byla zpráva doručována, a o přesném čase, kdy se tak stalo.
• Odpovědět (Reply-To) – umožňuje specifikovat adresu, kam má být zaslána odpověď na došlou zprávu, není-li tato adresa totožná s odesílatelem.
• Druh obsahu (Content-type) – informace o tom, jak má být zpráva zobrazena, obvykle MIME typ (automatický zápis)

Pro správné doručení elektronické zprávy je samozřejmě nutné, aby hlavička neobsahovala žádné formální chyby, jejichž opravu by si počítače dopravující poštu nedokázaly domyslet. Jednotlivá pole hlavičky proto zpravidla připravují a podle možností i vyplňují přímo programy, používané pro psaní elektronických zpráv a odesílání elektronické pošty.

Tělo

Zavedení standardu MIME (Multipurpose Internet Mail Extensions) přineslo možnost použití "bohatších" formátů textu uvnitř těla zprávy. Dříve to mohly být jen skutečně "holé" texty, bez jakýchkoli úprav, druhů a velikostí písma, bez obrázků apod., dnes může poštovní zpráva obsahovat prakticky cokoli, co může obsahovat i běžná internetová stránka - například zalámání do sloupečků, různá písma, ilustrace apod. Této možnosti se dnes využívá zejména pro rozesílání nejrůznějších elektronických periodik prostřednictvím elektronické pošty.

Příloha

Díky standardu MIME je také možné přidávat ke zprávám elektronické pošty prakticky libovolné netextové přílohy.

Ke každé zprávě může být přiloženo i více souborů. Zde je třeba jistá opatrnost, neboť přenos dlouhých souborů formou přílohy dopisů by mohl zaplnit schránku příjemce a způsobit problémy. Pro přenos dlouhých souborů, řádově MB je lepší používat jiné služby Internetu např. FTP.

Komunikační protokoly

Ke komunikaci mezi počítačem a poštovním serverem a mezi poštovními servery navzájem je potřeba dorozumívacího protokolu. Tím je pro příchozí poštu POP3 nebo IMAP a pro odchozí SMTP.

POP3 (Post Office Protocol 3)

Protokol umožňující stažení elektronické pošty ze schránky na poštovním serveru ke konečnému uživateli. Je vhodný pro uživatele, kteří pracují se svou poštou na jednom počítači. Pošta je při tomto protokolu stažena na lokální disk počítače a při odpojení počítače od počítačové sítě jsou všechny stažené emaily stále k dispozici.

Značnou nevýhodou tohoto protokolu je, že vybírá zprávy ze schránky bez znalosti konkrétního adresáta. To je problém hlavně tehdy, pokud schránku sdílí více uživatelů a ti dostávají zprávy s univerzální "To" hlavičkou (třeba z konferencí). Vzhledem k tomu je nahrazován protokolem IMAP.

IMAP (Internet Message Access Protocol)

Protokol IMAP je vhodný pro uživatele, kteří pracují se svou poštou na více počítačích. E-maily jsou uloženy na serveru a je k nim možno přistupovat a manipulovat s elektronickou poštou na poštovním serveru a také ji archivovat do složek pomocí programu na lokálním počítači odkudkoliv díky tomu, že IMAP stahuje pouze hlavičky e-mailů na rozdíl od POP3, kde se stahují celé zprávy. IMAP umožňuje připojení několika uživatelů zároveň na jednu schránku (na rozdíl do POP3). Poslední verze je IMAP4.

Při výpadku připojení do počítačové sítě nejsou emaily dostupné, pokud není aktivován režim offline v poštovním klientu.

SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)

SMTP protokol je určený pro přenos zpráv ze strany klienta směrem k poštovnímu serveru a mezi poštovními servery.

Je internetový protokol určený pro přenos zpráv elektronické pošty mezi stanicemi. Protokol zajišťuje doručení pošty pomocí přímého spojení mezi odesílatelem a adresátem. Zpráva je doručena do vaší poštovní schránky, ke které potom můžete přistupovat (vybírat zprávy) pomocí protokolů POP3 nebo IMAP.

Grafické schéma fungování elektronické pošty:

• Jak funguje elektronická pošta (www.urazydeti.cz)

Programy pro práci s e-maily

Pro práci s elektronickou poštou je používán klientský program. Slouží k vytváření, editaci, čtení a posílání elektronické pošty. Do tohoto programu se nastaví všechny parametry pro spojení se serverem, který zajišťuje příchody a odchody pošty. Poštovní programy poskytují uživateli určitý komfort. Jde v nich např. nastavit automatické třídění pošty podle odesílatele nebo vytvořit rozesílací skupiny pro posílání zpráv skupinám adresátů.

Existuje řada programů pro práci s e-mailem, jsou založeny na principu client – server.

• MS Outlook Express (integrovaný v operačním systému Windows)
• MS Outlook (součástí kancelářského software MS Office)
• MS Exchange
• Thunderbird
• Pegasus Mail
• Netscape Messenger
• Lotus Mail

S rozvojem služby WWW došlo ke vzniku tzv. freemailových služeb, které umožňují využívání elektronické pošty bezplatně prostřednictvím webového prohlížeče.

• Hotmail.com
• GMail.com
• Email.seznam.cz
• User.centrum.cz

Každý poštovní klient musí umět:

• Odpověď (RE)
• Předat dál (FW)
• Přidat přílohu (Attachment)
• Automatické odpovídání
• Potvrzování doručení
• Podpisy

Spam

Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Spameři získávají adresy různými způsoby, např. z internetových stránek, formulářů na www, metodou pokus-omyl, …

Hromadnému rozesílání nevyžádaných zpráv prostřednictvím elektronické pošty se v odborné terminologii říká spamming.

Důvody šíření spamu jsou jasné – peníze. Spammer, který rozesílá spam posílá tyto nevyžádané dopisy a doufá, že v milionech  odeslaných e-mailů se alespoň několik důvěřivých lidí najde a ti si koupí nějaký výrobek nebo službu.

Většina dnešních e-mailových serverů již má antispamový filtr, který pomáhá se bránit nevyžádané poště. Ne vždy je ale bohužel 100%.

Spam škodí především tím, že

• zabírá místo ve schránce a prodlužuje dobu stahování pošty (= zvyšuje cenu, kterou platíme za připojení k Internetu)
• musíme věnovat čas na rozlišování "co je spam a co není" a mazání spamu
• mezi spamem můžeme přehlédnout důležitý "normální" mail
• upozornění na nově došlý mail posílané na mobil už prakticky nemá žádný smysl
• zbytečně zatěžuje počítačové linky a poštovní servery, náklady na ochranu před spamem jsou větší než náklady na provoz e-mailu jako takového
• při automatické detekci spamu dochází k omylům, smazání "chtěného" dopisu a k záhadným ztrátám e-mailů - snižuje se spolehlivost e-mailu jako takového
• antispamová opatření mohou způsobit zpoždění e-mailu (řádově v hodinách)

Hoax

Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné, poplašné a řetězové zprávy kolující po internetu, která je obsahují nepřesné, zkreslující informace, účelově upravené polopravdy nebo směsku polopravd a lží.

Klasický text poplašné zprávy obsahuje většinou tyto body:

• Popis nebezpečí – smyšlené nebezpečí bývá stručně popsané, v případě viru bývá uváděný i způsob šíření
• Ničivé účinky – zde záleží převážně na autorově fantazii. Ničivé účinky mohou být celkem obyčejné, třeba zformátování disku nebo už míň důvěryhodné - roztočení HDD opačným směrem, výbuch počítače...
• Důvěryhodné zdroje varují – ve většině případů se pisatel poplašné zprávy snaží přesvědčit, že varování přišlo od důvěryhodných zdrojů ("IBM a FBI varují" nebo "Microsoft upozorňuje" atd...)
• Výzva k dalšímu rozeslání – tento bod hoax vždy obsahuje! Mnoho nezkušených uživatelů se nechá zprávou napálit a bez přemýšlení výzvu uposlechnou. Právě proto se tyto nesmysly lavinovitě šíří.

Hoax zpravidla využívá neinformovanosti, naivity nebo jinak manipuluje s uživatelem. Hoaxy nabývají několika typických forem:

• Falešný poplach – zpráva manipuluje s informacemi (Pozor ICQ vir, pošlete to všem.) nebo dokonce nabádá k nějakému destruktivnímu zásahu (Smažte jbdmgr.exe z instalace Windows, je to virus.).
• Zábavné – využívají uživatelovy touhy být vtipný nebo jeho pověrčivosti a vyhrožují (Nepřepošleš-li, budeš mít smůlu.). Naopak poslušnému uživateli slibují všechno možné.
• Prosby – hoax většinou působí na city a prosí příjemce o darování krve, hledání ztracené osoby, případně přímo vylákává peníze.

Ukázka HOAX zprávy (převzato z www.hoax.cz)

Zpoplatnění ICQ

Od 1. července má icq stát 50 Kč za měsíc, postav se proti tomu a pošli tento text aspoň 15 lidem z tvých kontaktů. Když to doděláš zmáčkni F1 a tvoje květinka bude modrá, to znamená že nemusíš nic platit.

Phishing

Phishing je podvodná technika používaná na Internetu k získávání citlivých údajů (hesla, čísla kreditních karet, pin kódy apod.) od obětí útoku. Jejím principem je rozesílání e-mailových zpráv, které se tváří jako oficiální žádost banky či jiné podobné instituce a vyzývají adresáta k zadání jeho údajů na odkazované stránku. Tato podvodná stránka může například napodobovat přihlašovací okno internetového bankovnictví a uživatel do něj zadá své přihlašovací jméno a heslo. Tím tyto údaje prozradí útočníkům, kteří jsou poté schopni je velice snadno zneužít ke svému obohacení.

Červi

E-mailoví červi využívají ke svému šíření elektronické pošty. Po infikování počítače se začnou rozesílat na e-mailové adresy, které získají buď z e-mailového adresáře napadaného počítače, nebo prohledáváním obsahu uložených souborů a extrahováním řetězců, které vyhovují tvaru e-mailové adresy. Výhodou tohoto postupu je možnost využít e-mailového účtu oběti a v kombinaci s použitím adres dostupných v adresáři e-mailových adres působit jako věrohodná korespondence.

Zvláštním případem jsou sítě Botnet, složené z počítačů infikovaných k tomu uzpůsobeným červem. Na příkaz autora infekce zasílají infikované počítače hromadně SPAM, nebo uskutečňují útoky typu DoS na jiné počítače. DoS jsou síťové útoky, které brání přístupu ke službám – blokují služby sítě zaplavováním spojení, zhroucením serverů nebo programů běžících na serverech.

Obsah infikované zprávy zaslané červem většinou obsahuje vlastní škodlivý program jako přílohu, případně odkazuje na webové stránky, které jsou schopny infikovat počítač příjemce.

Environmentální okénko

Otázky

1. K čemu slouží elektronická pošta a jak se s ní pracuje?
2. Jaká je struktura e-mailové zprávy?
3. Vyjmenujte a blíže popište komunikační protokoly?
4. Co je to SPAM?
5. Co je to HOAX?