Obsah lekce:
Možnost vytištění nějakého dokumentu je považováno za jednu ze standardních funkcí osobního počítače. Díky tomu se tiskárny staly základní součástí příslušenství počítače.
Dnes již zastaralý typ tiskárny, ale přesto stále používaný. Principem je podobný, jako u psacího stroje. Natištěný dokument vzniká pomocí hlavy s jehličkama, které vyťukávají postupně přes barvící pásku na papír body, ze kterých se pak skládá výsledný text, případně jednoduché obrázky. Dnes se s tímto typem tiskárny můžeme setkat např. v automatech MHD na zastávkách nebo v prodejně v pokladně.
Inkoustová tiskárna se vyznačuje poměrně kvalitním a rychlým tiskem. V současné době se jedná o velmi oblíbený typ tiskáren. Pořizovací cena tiskáren je poměrně příznivá. Inkoustové tiskárny rovněž umožňují kvalitní barevný tisk. Za nevýhodu inkoustových tiskáren lze považovat vyšší provozní náklady (na tiskový inkoust). Kvůli tomu se nehodí pro velké objemy tisku. Jsou vhodné především pro domácí použití, případně do kanceláře pro občasný tisk.
Základním prvkem inkoustového tisku je tisková hlavice. Skládá se z patrony obsahující speciální inkoust a ze samotné hlavy, která přenáší inkoust na papír. Celé zařízení je umístěno na speciálním ramenu a pohybuje se v podélném směru nad papírem (pohyb papíru je tedy kolmý k pohybu hlavy). Inkoust je na papír vystřikován prostřednictvím mnoha tenkých trysek o průměru zhruba 1 µm. Počet trysek závisí na typu tiskárny a pohybuje se v rozmezí 21 až 256 trysek na jednu barvu. Některé tiskárny mají u zásobníku s černým inkoustem více trysek než u zásobníků s ostatními barvami, neboť cílem je zvýšení rychlosti černobílého tisku.
Laserová tiskárna nabízí v porovnání s ostatními typy tiskáren velmi kvalitní tisk. Obraz je "vytvořen" opticky pomocí laserového paprsku a poté speciálním válcem přenesen na papír, kde je za vysoké teploty zažehlen. Tisk na laserové tiskárně je ostrý, kontrastní, stálý, přesný a poskytuje velmi vysokou kvalitu (300 - 1200 dpi). Samotný tisk je v přepočtu navíc i levný, protože z jednoho zásobníku práškové barvy (toneru) je možné potisknout až stovky či tisíce stran papíru. Laserové tiskárny rovněž tisknou velmi rychle, nové typy jsou schopny vytisknout dokonce až kolem 20 stran za minutu. Nevýhodou laserového tisku je bezesporu zatím stále vyšší pořizovací cena laserových tiskáren.
Základem laserového tisku je selenový válec, který je nabit po celém povrchu statickým nábojem. Válec se otáčí konstantními otáčkami a prostřednictvím rotujícího zrcadla a laserového paprsku se nejprve na selenový válec "vypálí" výsledný obraz na fotocitlivou vrstvu. Místa zasažená laserovým paprskem jsou vybita. Dále prochází rotující válec kolem zásobníku s tonerem (speciální práškovou barvou), který je vlivem statické elektřiny přitažen k vybitým místům na povrchu válce (toner má stejný náboj jako původní povrch válce, a proto je přitahován pouze osvětlenými místy). Při dalším otáčení válce je toner přenesen na papír, který je předem nabit statickou elektřinou. Aby prášek na papír kvalitně přilnul, prochází papír před opuštěním tiskárny zažehlovacím válcem, který při teplotě asi 200 °C prášek na papír zažehlí. Celému procesu se říká elektrofotografický a je podobný procesu v kopírkách.
Před samotným tiskem jsou data přenesena do tiskárny a v tiskárně se sestaví jedna celá stránka najednou. Proto má tiskárna většinou svůj vlastní procesor, který vypočítá body, které má vytisknout. Musí mít tedy samozřejmě také operační paměť, která k tomuto výpočtu slouží. Některé tiskárny mají i pevný disk, který slouží k ukládání jednotlivých tiskových úloh a nastavení tiskárny. Nejlevnější tiskárny pak vlastní procesor nemají a kompletní výpočet tisku musí provést hlavní procesor v počítači. Když je stránka zkompletována, vytiskne se.
Plotr je zařízení podobné tiskárně. Narozdíl však od ní má pohyblivě upeněnou hlavu, která nese speciální pero. Hlava se pak pohybuje nad papírem stejně tak, jako když lidská ruka drží tužku a manipuluje s ní. Jedná se v podstatě o kreslení, rýsování. Požadovaný motiv zniká vykreslením pomocí tohoto pera.
Plotry se potom dělí podle toho, jestli se hlava pohybuje ve vodorovném i svislém směru nebo jestli se pohybuje jen ve vodorovném směru a svislý pohyb je zajišťován rolováním papíru na válcích, kde je uchycen.
Plotr (zdroj: Wikimedia Commons)
Toto zařízení slouží ke snímání nejrůznějších obrazových, ale i textových informací a jejich ukládání do počítače. Může se lišit kvalitou pořizovaných dat.
Princip činnosti je podobný jako u digitálních fotoaparátů. Je zde snímací čip, na který působí světlo a kterému předchází optická soustava. Zdroj světla je ve skeneru umístěn tak, aby způsobil dobré osvětlení snímaného dokumentu.
Skener (Foto: Michal Mikláš)
Toto zařízení slouží k přeměně elektrické energie na mechanickou, přesněji takovou mechanickou, která způsobuje kmitání membrány. Ta způsobuje rozpohybování vzduchových částic a tedy vznik zvuku. Aby vám reproduktory fungovaly, je potřeba je připojit kabalem do správné zástrčky v počítači. K tomu, aby jste slyšeli zvuk, musíte mít v provní řadě funkční zvukovou kartu. Nejen že ji budete mít, musíte ji mít správně nastavenou. Musejí být ve vašem počítači ovladače, tedy speciální sofware, který umožnuje počítači se zvukovou kartou komunikovat. Ovladače ale ve většině případů jsou již součástí operačního systému. V případě nového počítače jsou také dodávány na přiloženém médiu. V případě nouze lze použít internet a příslušné ovladače dohledat a do počítače doinstalovat.
Pasivní reproduktory jsou takové, které potřebují ke svému fungování zesilovač zvukové karty. Pohybují se v ceně několika stokorun.
Reproduktory (zdroj: Wikimedia Commons)
Toto zařízení naopak slouží k přeměně mechanické energie na elektrickou. K počítači nám bude stačit mikrofon, který má malé rozměry a malý frekvenční rozsah. K počítači ho připojimé tenkým kabelem s konektorem přímo do příslušné zástrčky. Často jsou k vidění mikrofony, které jsou součástí sluchátek. V tomto opřípadě máte silnější kabel, který je na konci rozdvojen, obsahuje dvě zástrčky označené příslušnou barvou pro připojení na správné místo. Tyto mikrofony se nepoužívají k žádnému nahrávání zvuků, ale především ke komunikaci uživatelů mezi sebou prostřednictvím internetu.
Mikrofon (zdroj: Wikimedia Commons)
Jedná se o polohovací zařízení. V podstatě se dá říct, že jde o obdobu myši (ovládá se jím kurzor), ale tablet má mnohem lepší přesnost a může se využívat např. při kreslení rukou, dochází k přenosu kresleného obrazu do počítače za využití příslušného software. Toto zařízení se skládá z pevné podložky, která obsahuje snímací plochu, bývá čtvercová nebo obdelníková, a speciálního pera, které při působení na podložku umožňuje dokonce měnit sílu přítlaku a v počítači tak provádět čáry o různé tloušťce.
Tablet (zdroj: Wikimedia Commons)
Nebo chceme-li webkamera. Dneska běžnou součástí vybavení počítačové sestavy. Slouží k přenosu pohyblivého obrazu i pořizování jednotlivých snímků. Kvalita není nijak dobrá, ale pro komunikaci, kdy chceme vidět druhou osobu sedící za počítačem např. při telefoním hovoru přes program Skype, je plně dostačující. Je cenově dostupná, není problém si ji opatřit za několik stokorun. Webkameru využívají i různé firmy při konferencích nebo se dá použít i jako levné řešení při ochraně majetku.
Webová kamera (zdroj: Wikimedia Commons)
Jedná se o pákový ovladač, který se nejčastěji využívá k hraní her. Nejvíce asi při hraní leteckých simulátorů. Pomocí páky zasazené kolmo do zákldny lze tuto páku vychylovat do jednotlivých stran a tak přenášet tento pohyb do počítače. V případě leteckého simulátoru pak dochází k naklánění letadla v daném směru podle vychýlení páky. Joystick bývá zpravidla také doplněn tlačítky, které mohou mít různou funkci, záleží na tom, jak si je uživatel nastaví.
Joystick (zdroj: Wikimedia Commons)
Toto zařízení umožuje automatizovaný vstup údajů, které obsahují čárové kódy. Lze je připojit k počítači kabelem nebo bezdrátově. Dělí se podle druhu snímání, tzn. CCD a laserové. Laserové jsou větší a mají větší hloubku čtecího rozsahu. Umí přečíst i daleko hustší kódy.
Snímač čárového kódu (zdroj: Wikimedia Commons)
Slouží k přenášení nejčastěji fotografií z paměťových karet do počítače. Bývají v počítači dokonce i zabudované, ale dají se dokoupit i externě a s počítačem pomocí kabelu propojit. Jde o to, že umožní přenášet fotky bez nutnosti propojovat fotoaparát s počítačem (někdy je v tomto případě nutné nainstalovat příslušný software, aby vůbec ke komunikaci došlo). Jednoduše vyjmeme kartu s fotoaparátu a vložíme jej do čtečky. Je to rychlé a pohodlné. Pomocí čtečky lze paměťové karty využít nejen pro přenos fotografií, ale jakýchkoliv dalších dat.
Čtečka karet (zdroj: Wikimedia Commons)