Digitální fotografie III

Obsah lekce:

Fotografování v praxi

• Využití plné automatiky - Při tomto nastavení si přístroj bere plnou kontrolu nad pořizováním snímků. V podstatě se nemusíme starat o žádné nastavení a spoléháme na to, co podle měření bude považovat fotoaparát za nejvhodnější a jak se podle toho nastaví. Automatika bude tedy nastavovat sama čas, clonu a ISO. Nastavovat se bude snažit i další parametry, jako je vyvážení bílé, doostřování, úprava barev atp.
• Scénické režimy (automatické režimy) - Toto nastavení ulehčuje přístroji práci. Nemusí se tolik namáhat při vyhodnocování situace nebo prostředí, které občas nemusí odhadnout správně a výsledné fotografie jsou kvůli tomu nepěkné. Scénické režimy jsou označeny obrázky podle toho, čeho se týkají, a představují konkrétní vhodné nastavení.
  • Portrét - Pro fotografování osob z blízka, kdy se přístroj nastaví tak, aby hlavní objekty na fotografii byly ostré a pozadí rozostřené. Toho se dosahuje tak, že se nastaví malé clonové číslo. K tomu pak volí vhodný čas, který by neměl být delší než 1/60 s a také rozumné ISO. Přístroj se také rozhoduje, jestli v dané situaci použije blesk nebo ne.
  • Krajina - Naopak od portrétu je zde voleno vyšší clonové číslo z důvodu vyšší hloubky ostrosti. Při fotografování krajiny chceme mít ostré jak popředí tak i pozadí snímku. Blesk se při tomto režimu vypne, dochází k doostřování a zvyšování kontrastu elektronikou přístroje, barvy bývají také výraznější. Opět se nastavuje také vhodný čas a ISO.
  • Makro (blízké objekty, detail) - Ostření je realizováno na velmi blízké objekty. Podle toho dochází k nastavení clony, času a ISO.
  • Sport (pohyb) - Tímto nastavením říkáme přístroji, aby se připravil na rychlé a dynamické pohyby. Tím dochází k nastavování vysokých časů, aby byl pohyb zmražen. Aby mohl být použit krátký čas a snímky byly po světelné stránce schůdné, dochází také v nastavení ke zvyšování ISO na úkor šumu. Automatika nastavuje vhodně clonu. Přístroj také aktivuje možnost pořizování více snímků za sebou při stisknuté spoušti.
  • Portrét v noci - Přístroj s takovýmto nastavením předpokládá nedostatek světla v prostoru. Použije se blesk, ale současně je fotoaparát nastaven na delší expoziční čas. Je mnohdy vhodné použít stativ, protože delší čas je obtížné v rukách udržet, aby nedošlo k rozmazání fotografie.
  • Bez blesku - Tímto nastavením odebereme automatice možnost použití blesku. Přístroj bude schopen pořizovat snímky pouze bez jeho použití. Tomu pak bude muset přizpůsobit nastavení přístroje.

• Kreativní režimy (poloautomatické režimy) - Jsou to režimy, které umožnují nastavovat čas, clonu a ISO manuálně nebo v kombinaci s automatikou. Používá se pro kreativní fotografování, kdy je naším záměrem získat obrázek snímané scény podle určitých představ. V tomto případě se automatika postará o jekési dokompenzování fotografie, fotograf sám zodpovídá za výsledek.
  • Automatické nastavení expozice - Může se zdát, že se jedná v podstatě o to samé, jako je plná automatika. Není to ovšem zcela pravda. Ano, i zde dochází k automatickému nastavení času a clony, ale např. ISO si můžeme nastavit manuálně. Stejně tak např. vyvážení bílé aj.
  • Priorita expozičního času - Pomocí tohoto režimu si sami nastavujeme čas závěrky. Je to z toho důvodu, když chceme nafotit snímky nějaké dynamické, kde se někdo nebo něco hýbe, např. nejaká sportovní událost. Pomocí tohoto režimu můžeme pohyb zmrazit tak, že nastavíme velmi krátký čas. Automatika se pak postará o dopočítání clony. Můžeme ale chtít naopak pohyb zdůraznit. Budeme chtít vyfotit proudící vodu v potoku tak, abychom zdůraznili její pohyb. To už bude vyžadovat ovšem stativ. Po přípravě na toto focení nastavíme na přístroji naopak čas dlouhý, aby se voda v potoku mírně rozmázla a vytvořila tak iluzi pohybu.
  • Priorita clony - Tento režim umožňuje nastavovat především hloubku ostrosti. Čím více bude clona otevřená, tím menší bude hloubka ostrosti a naopak. Tento režim se proto využívá pokud chceme fotografovaný objekt oddělit od pozadí, protože potřebujeme, aby viniknul. Čas v tomto případě dopočítává přístroj.
  • Manuální nastavení expozice - Režim, který vám umožní přebrat plnou kontrolu nad výsledkem svého snažení. Máte tak pod kontrolou všechny parametry, které se podílejí na výsledné expozici snímku. Automatika je sice přítomna a pomocí zobrazovaných čísel může napovídat, ale sama nic na přístroji nenastavuje. To je už jen pouze na samotném fotografovi. Často se využívá ve spojitosti se zábleskovými světly, protože přístroj nedokáže vyhodnotit, že i když je v prostředí příliš málo světla, bude toto světlo vytvořeno dodatečně. To si však neumí změřit. Je pak důležité, jak fotoaparát nastavit. Příliš krátky čas může mít za následek zachycení záblesku tak nešikovně, že bude vidět přechod od světlého místa k tmavému.

• Ostření a zaostřování - V této souvislosti musíme také zmínit dva důležité pojmy, a to neostrost pohybovou a neostrost obrazovou.
  • Manuální ostření (MF, manual focus) - Přístroj lze ručně zaostřit na požadovaný předmět. Většinou se to používá u zrcadlovek (v hledáčku vidíme výsledek ostření) a v případě, že není automatika schopna fungovat správně. Zpravidla se jedná o nedostatek světla nebo o focení příliš blízkých objektů. Může to být například i v takovém případě, když fotíme něco přes sklo a automatika nám zaostřuje právě na to sklo. Také to můžou být objekty, kterým chybí ostré hrany nebo není u nich dostatečný kontrast. Manuální ostření se také používá, když chceme něco vyfotit, co je příliš rychlé a nebylo by možné provést včas ostření. Proto se naostří na požadované místo, pak se vyčká a už se jen stiskne spoušť přístroje.
  • Automatické ostření (AF, autofocus) - Rozlišuje se, jestli je ostření aktivní nebo pasivní. Aktivní využívá měření vzdálenosti pomocí vysílaného signálu, který se od snímaného objektu odráží. Pasivní ostření probíhá přes soustavu čoček a obraz je přístrojem vyhodnocován stejně, jako když mozek vyhodnocuje zaostření na objekt prostřednictvím oka.
    • Maticové, poměrové či zónové - Ostření probíhá s ohledem na jednotlivé sektory scény. Každý sektor je vyhodnocen zvlášť a poté je použit průměr všech hodnot.
    • Celoplošné se zdůrazněným středem - Ostření probíhá s ohledem na celou scénu, ovšem kladen je důraz (asi 3/4) na to, co se nachází ve středu objektivu.
    • Bodové - Přístroj zaostřuje na bod, který je uprostřed. Pokud tedy budeme chtít vyfotit nějaký objekt, musíme si dobře rozmyslet, co chceme, aby bylo ostré. Na to pak musíme ostřit prostřednictvím tohoto bodu. V případě, že sice chceme ostrý konkrétní předmět, ale nechceme, aby se nacházel uprostřed, musíme po naostření (tzn. když namáčkneme a provede se ostření) pohnout fotoaparátem se zamčeným ostřením (stále držíme namáčknuto) na požadovaný prostor a teprve pak domáčknout a vyfotit snímek.
  Pozn.: Pokud fotografujeme portrét, zaostřujeme vždy na oko fotografované osoby.

Kompoziční techniky

• zaplnění rámečku - velmi častou chybou je, že si např. při fotografování osoby nestoupneme dostatečné blízko a nepoužijeme ani vhodně optický zoom, tím vyfotíme kolem objektu, který má být na fotografii ústřední, spoustu nežádoucího prostoru, ten pak odvádí pozornost od ústředního motivu, je proto potřeba zabrat objekt tak, aby vyplnil prostor fotografie, důležité je zase ovšem nechat kolem objektu takové místo, aby se nedotýkal okrajů, to už by působilo rušivě
• pravidlo třetin - při pořizování snímku asi nepoužívanější pravidlo, obraz si rozdělíme jak ve vodorovném tak i ve svislém směru na třetiny, tzn. představíme si dvě linky, které obraz takto rozdělují v obou směrech, tam, kde se linky protínají, umisťujeme objekty, které fotografujeme, vnímání člověka se na tyto body zaměřuje, člověk totiž nedokáže vnímat fotografii celou najednou, ale prohlíží si ji postupně, kdyby byly objekty umístěné např. ve středu, vyvolávalo by to v pozorovateli zvláštní pocit až neklid, dále pak se do těchto přímek umisťují výrazné linie scény např. horizont při focení krajiny nebo hladina při focení moře
• pravidlo diagonály - takto komponovaná fotka vyjadruje vzestup nebo pád, také touhu, této kompozice dosáhneme nejčastěji natočením přístroje, tedy znamená to, že výrazná linie půjde z rohu do rohu fotografie, taková fotka bude sice působit neklidným dojmem, ale bude v ní dynamika
• pravidlo lichého počtu - říká nám, že pokud máme lichý počet objektů na scéně, je možné vždy jeden objekt umístit do středu a ostatní objekty použít na jeho orámování, tzn. ostatní ten ve středu obklopují dokola.
• popředí snímku - do popředí se umísťují většinou objekty, na které chceme na fotografii upoutat pozornost především, dále pak pokud fotografujeme krajinu nebo architekturu, tak se popředí na snímku využívá pro umístění objektu, tím totiž bude výsledná fotografie působit mnohmem prostorověji, dodá to lepší představu u velikostech, měřítku
• pozadí snímku - tady je především důležité, aby pozadí negativně neovlivňovalo vnímání fotografie, aby nerušilo, často se pro oddělení pozadí používá nastavení hloubky ostrosti, pokud je hloubka ostrosti větší a pozadí tak na fotografii hraje svou roli, je nutné dávat pozor, aby např. fotografované osobě nevyrůstala z hlavy lampa atp.
• pohled shora dolů (nadhled) - tomuto pohledu se také říká ptačí perspektiva, umožnuje nám zdůraznit popředí, objekty působí při tomto pohledu podřadně až bezmocně, také na nás působí osaměle, člověk na tento pohled není běžně zvyklý, proto jej zaujme
• pohled zdola nahoru (podhled) - tomuto pohledu se také říká žabí perspektiva, opět nám umožnuje zdůraznit popředí a potlačit pozadí, objekt na fotce působí dominantně, je nadřazený a důležitý, to odvádí od pozadí naši pozornost, člověka tento neobvyklý pohled opět zaujme, protože na něj není běžně zvyklý
• na výšku nebo na šířku - toto rozhodnutí hraje větší roli při použití klasického blesku, kdy při focení na šířku dochází k tomu, že stíny, které při záblesku vzniknou, se schovají za focený objekt, v případě focení na výšku dochází k tomu, že blesk při natočení přístroje vrhá světlo ze strany a tím je stín na fotce vidět

Druhy fotografií

Z pohledu technického

Tyto fotografie mají k sobě velmi blízko a přece jsou tolik odlišné. Pokud vezneme do rukou analogový nebo digitální fotoaparát, budeme jimi zaznamenávat dění kolem sebe, a to tak, že přístroj zachytí okolní světlo, které zpracuje soustavou optiky. Druhou částí je už ovšem to, jak bude obraz zaznamenán a jakým způsobem bude výsledná fotografie uživateli k dispozici, aby si ji mohl prohlédnout.

• Analogová fotografie - K vytvoření analogové fotografie (nebo také klacické, chceme-li) vede dlouhá cesta. Principem je schopnost změny chování určitých materiálů vlivem světla. Z nich je vyroben film, na který dochází k zachycování snímané scény soustavou čoček. Tento film je umístěn ve fotoaparátu tak, aby k němu světlo mělo přístup a ve chvíli, kdy dojde k otevření závěrky. Po vystavení působení světla se musí film převinout o kousek dál, aby mohl být pořízen další snímek. Když už tedy budemem mít film nafocený, musí dále dojít k jeho vyvolání. Jedná se o chemický proces, během kterého ovšem získáme negativ, ze kterého se pak dále musí vyrobit samotné fotografie.
• Digitální fotografie - Vytvoření fotografie prostřednictvím digitálního přístroje je mnohem jednodušší. Světlocitlivý film je nahrazen snímacím čipem. Tento čip funguje také na principu snímání dopadajícího světla, ovšem po vyhodnocení převádí získané údaje na signál, který se dále zpracovává soustavou elektroniky ve fotoaparátu a poté se uloží v podobě digitální (tedy jedniček a nul) na záznamové médium (paměťovou kartu). Výhoda je ta, že s takovou technikou nemusíme pracovat při získávání nafocených snímků v temné komoře, aby nedošlo k poškození fotografií. Stačí jen kartu vyjmout z přístroje a vložit do počítače. Pak už hned může dojít k prezentaci snímků. V případě potřeby se dají fotografie z počítače vytisknout na barevné tiskárně. Jinak není problém tyto fotografie uložit na disk a odnést do fotografie, kde proběhne vyhotovení nebo je lze odeslat ke zpracování prostřednictvím internetu.

Z pohledu využití barev

Že někdy barevné fotky vypadají lépe, když jsou pouze černobílé a některé černobílé, že by mohl být raději barevné? Co ovlivňuje naše vnímání? Co nám pomůže se správně rozhodnout? Někdy se může stát, že se začneme zamýšlet nad tím, jestli je lepší fotit barevně nebo černobíle. Při odhodlání získat fotografie černobíle můžeme provést patřičné nastavení na samotném fotoaparátů nebo použitím nějakých filtrů. Častěji se ale černobílá fotografie řeší až pomocí postprodukce na počítači. Je pak také možné mít k dispozici i barevnou variantu.

• Černobílá fotografie - Tato fotografie má stále své místo po boku fotografie barevné. Je v ní něco, co způsobuje odlišné chápání zachyceného obrazu. Černobílá fotografie je totiž jednodušší z toho důvodu, že v ní chybí právě barva. Barva je element, který při vnímání fotografie hraje svou roli a mozek musí tuto složku zahrnout do procesu vyhodnocování. Jde především o to, že barva musí mít svou vyváženost vhledem k celé kompozici obrazu. Při černobílé fotografii se mnohem více zaměřujeme na různé tvary. Černobílá fotografie je také vhodnější pro začínající fotografy (takové, kteří chtějí s fotografií dále experimentovat a poznávat ji), protože člověk se více zaměřuje na samotnou kompozici, než aby byl rozptylován faktorem barevné vyváženosti. Jinak zde také mnohem více vynikne kontrast. Například předměty budou od sebe mnohem více odděleny než na fotografii barevné.
• Barevná fotografie - Tato fotografie je mnohem obtížnější než fotografie černobílá. Jak už bylo zmíněno výše, je zde nutná barevná vyrovnanost vhledem k celé kompozici obrazu. Je pravda, že černobílá fotografie snese mnohem více, proto je také v případě, kdy cítíme, že barevná fotografie není zcela úplně podle požadovaných představ, možné zkusit ji zbavit barev. Třeba se ukáže, že v černobílé variantě je výsledek uspokojivý. Lze také vyzkoušet různé barevné tónování.

Ať už budeme zkoušet fotografie barevné nebo černobílé, je vhodné si hned na začátku uvědomit, jak chceme, aby daná fotografie vypadala a také se zamyslet, jesli je pro nás důležitější zachycení barvy nebo tvaru.

Z pohledu fotografovaného objektu nebo scény

• Fotografie krajiny - Možná mnohem náročnější fotografování, než by se mohlo zdát. Když se vypravíme někam do krajiny, která se nám líbí, vnímáme vše kolem sebe jako jeden celek. Prohlížíme si to prostředí, vnímáme různé zvuky, vůně. To vše v nás vytváří dojem. A my se pokoušíme prostřednictvím fotografie o mnohem více, než o zdokumentování daného prostředí. Na fotografii se snažíme tyto naše pocity z daného prostředí zachytit. Je to o to těžší, že na fotografii nelze uložit informace všechny, které vnímáme jako lidé. Důležité může být například při fotografování zvolení nějakého styčného bodu, který bude mít na snímku své místo. Takový, který bude představovat hlavní motiv, ke kterému se budeme při prohlížení fotografie vracet. Také se můžeme snažit při zachycení krajiny o navození dojmu velkéo prostoru. K tomu pak zachytíme také nějaký malý objekt, který bude vhledem k velkému prostoru umocňovat tuto velikost prostoru. Důležitou roli hraje také světlo. Ráno může krajina vypadat jinak než odpoledne, také to může být jiné za jasného slunného dne nebo při zatažené obloze.
• Fotografie architektury - Můžeme říct, že se tento typ fotografií blíží k fotografíím krajiny. Určitě bude záležet, jak k focení architektury budemem přistupovat, jestli se pouze pokusíme dokumentovat nebo budou naše záměry umělecké. Při pořizování snímků architektury je důležitý úhel pohledu. Tem může mít velký vliv na vnímání výsledné fotografie. Také lze fotit pouze určité části a výřezy, nemusí to být pouze celek.
• Fotografie zvířat - Tento typ fotografování je velmi náročny, hlavně v případě, že se jedná o fotografování ve volné přírodě. Důležitý je čas i místo, ale také velká trpělivost. Je potřeba se chovat klidně a nenápadně.
• Fotografie lidí - Toto fotografování se dělí na fotografování aranžované a na momentky. To aranžované vyžaduje spoustu přípravy a nejlépe také vhodné vybavení jako jsou externí blesky nebo záblesková světla, různé objektivy, odrazné desky atp. Zkoušíme objekt fotit ze spousty úhlů a snažíme se zvolit to nejvhodnější nastylování, aby fotka splnila svůj účel co nejlépe. U momentek je to vystižení správné situace. Zachycení momentu. Tady jde především o to, abychom na fotografii přenesli něco víc, neže jen obraz. Abychom na ni zachytili také výraz, dynamiku, v tomto případě charakteristiku člověka.
• Fotografie makro - Jedná se o fotografování objektů tak, že se snažíme zachytit jejich nejmenší detaily. Bude to typ fotografie, která nám poskytne pohled na běžnou věc pohledem, který běžně neznáme. Objekty budeme snímat z bezprostřední blízkosti a na fotografii se budou jevit mnohonásobně zvětšené.
• Fotografie sportovní - Charakter tohoto fotografování je reportážní. Musíme počítat s tím, že se bude jednat o dynamickou záležitost, kdy zachytit ten správný okamžik bude vyžadovat také trochu štěstí. Je vhodé si také o daném sportu zjistit nějaké informace, abychom se lépe mohli zorientovat při focení. Důležitý je i výběr místa, odkud chceme fotografie pořizovat. Samozřejmě je vhodné si místo, kde budeme fotografovat, předem prozkoumat, abychom zjistili, v jakých světelných podmínkách budeme snímky pořizovat.

Formáty pro uložení fotografií

Při výběru fotoaparátu byste určitě neměli zapomenout na poměrně podstatnou záležitost. Tou je způsob ukládání fotografií (dat). V jakém formátu přístroj ukládá nebo může ukládat pořízené obrázky.

• Jpeg (Joint Photographers Expert Group) - Jedná se o dominantní formát pro ukládání fotografií. Byl pro fotografie přímo navrhnutý. Používá ztrátovou kompresi, která ze snímků odstraňuje drobné detaily, kterých si lidské oko ani nevšimne. Komprese může být různá. Při větší kompresi již lze na snímku vypozorovat zhoršení kvality.
• Tiff (Tagged Image File Format) - Tento formát dokáže zachytit více detailů, používá se v tiskařském průmyslu pro vysoce kvalitní ukládání obrázků. Může být nekomprimovaný i komprimovaný, kde komprese je bezestrátová.
• RAW - Tento formát nám umožňuje ukládat data v "surové podobě". Rozdíl je v tom, že fotoaparát neprovádí žádnou úpravu pořízeného snímku, to fotoaparáty totiž dělají, mají v sobě malý procesor, který pořízeným snímkům upravuje barvu, kontrast, doostřuje ji atp. Pokud přepnete fotoaparát na pořizování snímků ve formátu RAW, dochází k ukládání dat do speciálního souboru. Ten lze pak mnohem lépe upravovat v počítačových programech a dosáhnout mnohem lepších výsledků i v případě pořízení velmi světlé nebo příliš tmavé fotografie nebo i jinak znehodnoceného snímku. Každý výrobce může mít svůj vlastní formát RAW, který bude mít jinou koncovku souboru.

Plug-iny a technologie v digitální fotografii

• Adobe Camera RAW - Jedná se o bezplatný doplněk (plug-in) programu Photoshop, nelze jej používat jako samostatný program. Umožnuje pracovat s formátem RAW za pomoci nejrůznějších funkcí a nástrojů.
• HDR (nebo také HDRI - high dynamic range imaging) - Jedná se o technologii, která umožnuje větší dynamický rozsah zachycené scény. Znamená to, že bude mít velký rozsah mezi místem na fotografii nejsvětlejším a nejtmavějším. K vytvoření fotografie takovéto fotografie je zapotřebí zpravidla tří běžných fotografií. Fotoaparát se vždy nastaví tak, aby jedna fotografie byla podexponovaná, druhá exponovaná normálně a třetí přeexponovaná. Některé přístroje mají dokonce funkci "auto-bracket", která takto za vás vyfotí potřebné snímky po sobě bez dalšího nastavování. Dalo by se také využít jednoho snímku ve formátu RAW a vytvořit z něj v počítači pomocí nastavení také takové tři snímky. Pak už je jen potřeba snímky složit do jednoho. To se provádí v různých grafických editorech pomocí speciálních funkcí, případně je potřeba přidat do programu doplněk, který toto dokáže. Výsledkem je pak fotografie, kterou získáme jasný a kontrastní výsledek např. tmavé místrnosti a současně stejně jasného okna s okolní krajinou. Taková fotografie by se běžně pořídit nedala. Buď by byla místrnost příliš tmavá nebo by v místě okna vznikl přepal. Další skutečností je, že dokážeme pomocí HDR vytvořit neobvyklé fotografie, které vyjadřují svět kolem nás neobvyklým způsobem.

Otázky

1. Co jsou to scénické a kreativní režimy a k čemu slouží?
2. Jaké znáte kompoziční techniky a k čemu slouží?
3. Uveďte typy fotografií z pohledu fotografovaného objektu nebo scény.
4. Jaké důvody byste mohli mít k vytvoření černobílé nebo barevné fotografie?
5. Do jakých formátů se ukládají snímky?